Mým budoucím klientům

Pokud čtete tyto řádky, máte pravděpodobně vážný zájem o transformaci vlastního života nebo jste v náročném přechodovém životním období anebo chcete najít svojí vizi a poslání. Náš život je do velké míry (cca z 93%) řízen naším podvědomím. Problém je v tom, že většina našich programů a vzorců uložených v podvědomí je chybných. Představte si za sebou dvě nekonečné řady vašeho rodu. Vašich mužských a ženských předků kteří si po staletí předávají spoustu chybných vzorců, chování, strachů či opakujicích se nebo potlačených traumat. My pak fungujeme trochu jako roboti se špatnými programy. To často vede k opakujícím se nepříjemným situacím v našem životě, z kterých neumíme vystoupit. Často pak někde dostaneme radu, ať myslíme pozitivně a zvládáme své emoce. Obojí je v podstatě hloupost. Abychom mohli myslet pozitivně, musíme vymazat či přepsat své programy v podvědomí a naše staré pocity znovu prožít. Naše víra totiž určuje náš život. A co to je naše víra? To je vše čemu jsme uvěřili. Pokud věříme, že máme v životě smůlu a lidé jsou zlí, bude se nám tento scénář v našem životě dít a potvrzovat.

 

Naše minulost a uvíznutí v ní (vztahy, pocity, strachy, nepříjemné prožitky, rodové vzorce) totiž jasně determinují náš budoucí život. Jedině vyčištěním (přijetím) minulosti se dostáváme do přítomnosti a tím také do svého srdce. V průběhu transformace tak bouráme naší starou osobnost a pomalu vzniká osobnost nová. V určitém bodě už nemáme starou část a nová ještě není vidět. Celá transformace, i díky tomuto období, není jednoduchá. Na druhou stranu je to dlouhodobě správná cesta jak se dostat sám k sobě a šťastnému způsobu života. Každý si neseme své stíny (vše potlačené, skryté, odmítané = strachy, pocity, chybné vzorce). Způsob jak je integrovat, je vynést je na světlo. Člověk, který tak neučiní, si nepomůže. Budou se mu v životě dít různé věci (třeba bude mít problémy se zdravím, penězi, ve vztazích, zažije nehodu), které jsou projevem jeho potlačených stínů (co potlačujeme, to roste), ale on jim nebude rozumět. Stejně tak je to s našimi zraněními, které jsme posbírali cestou. Někdy se také říká posvátné zranění. Pokud nepřijmeme jeho kořeny a nezačneme ho integrovat a vidět v něm dar, tak nemůžeme být opravdu celiství a šťastní.

 

Rozumný způsob jak se učinit šťastným, je projít transformací skrze své stíny a zranění. A to je přesně to, čím se zabývám. Pokud máte k ruce během transformace profesionálního průvodce, pak se celý proces může výrazně urychlit a bude méně náročný. V běžném životě vám může trvat třeba deset let nebo klidně celý život projít změnami, které se mnou můžete zvládnout za pár měsíců. Své stíny a zranění je potřeba nejdříve uvidět a poté přijmout. V životě platí, že co přijmu, to zmizí (a já to mohu změnit), ale s čím bojuji, to roste (zhoršuje se). Hezky to vystihla Matka Tereza svým citátem: Nezvěte mě na pochod proti válce, pozvěte mě na pochod za mír. V našem případě přijmout = integrovat. Celá tato práce je tedy integrační a vy se stáváte více celistvým člověkem. Celistvost je také jedna z kvalit, kterou v průběhu naší práce neustále sledujeme. Člověk je vlastně na počátku této práce jako cibule. Obalený slupkami, které mu bráni být plně sám sebou, v lásce, srdci a přítomnosti. My tyto slupky společně najdeme, pochopíme jejich smysl v našem životě, poděkujeme za ně a odložíme je.

 

Na člověka se také dá koukat jako na tři části osobnosti: mužskou, ženskou a dětskou. Naše mužská část souvisí s pravou částí těla a souvisí s otcem  a rozumem a je zodpovědná za naše směrování a aktivitu a všechny mužské kvality: jasnost, přímost, stručnost, směřování, dávání atd. Naše ženská část je spojena s levou částí těla a souvisí s matkou a city je zodpovědná za schopnost přijímání, zvládání krizí, kreativitu a všechny ženské kvality jako péče, empatie, pocitovost, vztahy atd. Můžete si také představit, že naše rodiče žijí v nás. Jsme vlastně utvořeni na jejich základě. V životě pak nám často lidé kolem nás a to především partneři či děti, zrcadlí co nám na rodičích vadilo (nejčastěji partner nebo šéf v práci) nebo co špatného pořád neseme v rodu dál (vztah s našimi dětmi a jeji psychické i fyzické zdraví). V partnerském vztahu často zažíváme drama vztahu našich rodičů, neboť si na partnera nevědomě projektujeme matku či otce a on nám zrcadlí chování, které nám na našich rodičích vadilo. Ve všem co jsme od rodičů nedostali či nám ublížilo či nám předali špatného je obrovský dar. Umožňuje nám věci dělat jinak, změnit je a zlepšit. Ovšem povede se nám to pouze v tom případě, že své rodiče v „sobě“ přijmeme. Jinak se buď chováme stejně (i když nechceme, neboť podvědomé vzorce jsou silnější než my) anebo se chováme přesně opačně, ale dojdeme ke stejně chybným výsledkům. Cesta je své rodiče si „odpracovat“. Tedy uzavřít vše co mi vadilo a uzavřít v sobě i ve vztahu k nim mír. To je to čím vás také provedu, neboť s našimi rodiči souvisí naprostá většina toho co se nám děje.

 

V oblasti břicha se pak nachází něco, co by se dalo nazvat jako naše dětská emoční část. Naprostá většina lidí co chodí po světě nejsou emočně zralí. Proto jsou lidé tak často také zlí, krutí a nenávistní viz. třeba diskuzní fóra na internetu. Jsou totiž vnitřně zranění a nezralí. Pokud jako dítě zažijete velký emoční nápor (velkou hádku rodičů, smrt blízkého, autonehod, rodič vás zbije, rodiče je dlouhodobě nepřítomný či alkoholik, rozvod rodičů, těžký porod atd.) uvíznete emočně v této situaci. Vaše vnitřní dítě pak může mít třeba 3 roky nebo taky 5 let nebo 10 roků. Ve chvíli kdy se v běžném životě dostanete do konfliktu či stresu naskočí vám toto třeba tříleté dítě a vy najednou jednáte naprosto emočně nesvobodně a nechápete co se stalo. Proto se v partnerství často hádají dvě vnitřně emočně nezralé děti a diví se co z nich či partnera lítá za slova a nechápou jak je to možné. Smyslem mé práce je tuto vnitřní emoční část nechat dozrát a doplnit její potřeby. V případě, že se to nestane tak lidé v běžném životě kompenzují tuto nenaplněnost jídlem, antidepresivy, cigaretami, alkoholem, pornem a v lepším případě prací, běháním, extrémními sporty nebo hraním počítačových her. Tato dětská část si v každé těžké situaci vytváří vzorce. Velmi často ovšem nezdravé: Musím být za všechny zodpovědný. Nezasloužím si lásku. Zasloužím si trest. Jsem špatný. Nejsem dost dobrý. Za všechno můžu já. Tyto silné vzorce, kterých máme každý stovky, podložené navíc silnými pocity z prožitých situací pak s velkou silou podvědomě řídí náš život. A můžeme se pak vůbec divit, že některé oblasti našeho života nefungují?

 

Spousta lidí vůbec nechápe, proč se jim určité věci v životě dějí. Dobrá zpráva je, že život se dá alespoň do určité míry číst. Platí jak uvnitř, tak venku. Nemůže se mi tedy v realitě dít nic, co nemám uvnitř sebe. Pokud v sobě nesu konflikty, budu je zažívat venku. Pokud mám v sobě spoustu strachu, budu s ním konfrontován i v realitě. Do svého života totiž přitahujeme to, na co se soustředíme. A to je hlavně to co milujeme, nenávidíme, kde máme emoční zranění a to co nám vadí. V životě platí důležité pravidlo: Svět a lidé se ke mně chovají tak, jak se chovám já sám k sobě. Jak jednoduché. Svět a lidé nám tedy nastavují zrcadlo. Svět je totiž jedno velké zrcadlo toho co nosíme v sobě.

 

V životě člověka jsou podle mě tři fáze:

1. Sladká nevědomost – stav kdy netušíme, že věci se nám v životě nedějí náhodně, že jsou zde vyšší zákony a věci co nás přesahují, velkou výhodou tohoto období, života je určitá bezstarostnost o věci vyšší, velkou nevýhodou pak často tlak a nepříjemné věci v životě, které nás upozorňují na naše životní chyby a lekce (problémy ve vztazích, s prací, financemi, zdravím atd.). Spousta lidí uvízne na celý život pouze v této první části života.

2. Bolestná vědomost – to je vlastně období práce na sobě, léčení svých zranění a vynášení stínů na světlo, jejich znovu prožití, přijetí. Náročná část života a zároveň nejvíce poučná a asi nejdůležitější

3. Moudrost – je období, kdy jsem již vynesl na světlo většinu stínů nebo všechny a jsme úplně nebo do velké části celiství a chápeme, že největší formou naplnění v tomto světě je služba nebo dávání neboli rozdělit se s druhými a světem o naše největší dary. V této fázi většinou již najdeme svůj drahokam, který byl ukrytý pod největšími nánosy stínů – naší vizi a poslání tedy odpověď na otázku: Proč jsem tady? nebo Kam jdu a jaký dar nesu?

 

Ideální proces transformace tedy je uzavření minulosti, přijetí svých stínů, poučení ze svého zranění a nalezení své vize a poslání a jejich integrace v běžném životě. Což vede k lepší kvalitě života, žití v přítomnosti a radosti a naplnění vlastního smyslu.

 

Pokud se chcete vydat na cestu, zavolejte nebo napište. Bude mi ctí vás provázet na cestě ke SVOBODĚ.